Naši rodinnou nemovitost v Řitce jsem zdědila po zemřelých rodičích přesně na přelomu století a tisíciletí. A od té doby jsem s ní zažila dva způsoby krádeží nemovitosti - tj. podvodného způsobu loupežného získávání té nejdražší komodity jako nejmodernějšího zlodějského fenoménu současnosti.
Vždy důležitou úlohu hraje zprostředkovatel, který má za úkol vyhlédnout vhodný předmět zájmu, tedy vhodnou oběť, která se nechá okrást s co nejmenším odporem. Má to být tedy především zcela osamocená osoba, za níž nebude nikdo další stát, kdo by jí pomáhal, dále pokud možno někdo co nejvíc nemocný a invalidní, který nebude mít sílu bránit se anebo v mém prvním případě, kdy jsem ještě nebyla tolik nemocná několika smrtelnými nemocemi a ještě jsem byla docela samostatně pohyblivá, tak jsem se právě chystala do nemocnice na náročnou první operaci skoliózy páteře a dala se očekávat má delší hospitalizace, během níž nebudu vůbec dostupná, budu zcela mimo, zatímco podvodníci budou mít volné ruce, nikdo jim nebude bránit.
Tento zprostředkovatel bývá nemajetný člověk, často finančně zcela na dně, který je vděčný za každý zisk, který zde dostává od společnosti, která jeho prostřednictvím nemovitost od vyhlédnuté a doporučené oběti podvodu získá či má získat. To právě pak odvisí od toho, jak dobře oběť zprostředkovatel odhadl. Zprostředkovatel však svou odměnu od společnosti získá vždy hned na počátku, nikoliv až po získání nemovitosti. Úspěšnost či neúspěšnost pak vede buď k další spolupráci zprostředkovatele se společností či jejímu konci a problémům s policií a soudy.
V prvním případě se jednalo už o rozvětvenou, mocnější společnost, kdy zprostředkovatelé obdrželi hned na počátku vysoký zisk v podobě celé mé půjčky, ale byli to v podstatě "bílí koně", kteří se natolik společnosti obávali, že se zuby nehty pak před policií a soudy bránili tomu vyslovit vůbec její jméno a vše vykládali naprosto jinou, připravenou smyšlenou pohádkou, společnost zcela vypouštějící. Nejspíš to byla podmínka společnosti a dva mladí zprostředkovatelé projevovali tak obrovský strach ji porušit, že se dalo až domýšlet, že se obávali o život. Společnost byla až téměř do konce tak utajovaná, že když jsem u stání trestního soudu vyslovila její jméno, soudkyně mne napomenula, abych mluvila pouze k naší kauze a nikoliv o jiném případu. Od nikoho jiného do té doby jméno společnosti neslyšela. Také to byl trestní soud pouze se dvěma zprostředkovateli, kteří byli jako úlitba spravedlnosti nastrčeni, nikdo ze společnosti v mém případě obviněn přes mé opakované snahy nebyl, přestože jsem se pak doslechla, že jeden její představitel v té době snad již byl za dané podvody právě čerstvě ve vězení. Tehdy prostě skončila spolupráce daného tandemu, kdy zprostředkovatelé si ponechávali peníze půjčky, na níž se vyhlédnutý klient upsal zástavou nemovitosti. Tím, že nedostal půjčku, kterou potřeboval, nebyl pak schopen ji splácet a společnost za čas získala jeho nemovitost.
Má půjčka nebyla tehdy zas tak vysoká, i když zbytečně vyšší, než co jsem tehdy potřebovala, jak jsem se domnívala, že si nemohu jít lehnout do nemocnice, když mám nějaké nedoplatky. Protože jsem právě počítala s hospitalizací, chtěla jsem mít určitou rezervu na splátky. Pak během několika let sporů a psaní podání policii a soudům, jsem se stačila trochu postavit na nohy, takže jsem pak od společnosti vlastně nemovitost znovu odkoupila s tím, že civilně-správní soud danou částku, kterou jsem nemovitost vykoupila napočítal dvěma trestně odsouzeným zprostředkovatelům, že mi ji mají vrátit, což se z většiny dosud nestalo, protože jeden je ve výkonu trestu a druhý v konkurzu. Zato na mne se tento boj podepsal ve výrazném zhoršení zdravotního stavu psychosomatickým onemocněním rakovinou, kterou budu mít léčenou do smrti a i pohybovou invaliditou.
Takže druhý tandem zlodějů nemovitostí mne zastihl již jako vážně nemocnou a invalidní vhodnou oběť jejího "podnikání".
V tomto druhém případě zprostředkovatelka, jak jsem později zjistila, bytem na městském úřadě, získala mnohem nižší částku, v podstatě o jednu nulu nižší než zprostředkovatelé prvního případu. A tuto částku dokonce má zapsanou v mé "podivuhodné" smlouvě, kde je uvedeno, že ji dostanu já na svůj účet, přičemž je tam zapsán účet zprostředkovatelky - a všichni tvrdí, že to tak je v pořádku - jak policie, tak Notářská komora, tak soudy... Však také u pražského soudu vše obhajuje advokát téhož příjmení, jako má notář, který smlouvy psal.... - další "podivuhodnost".
A základem je, že jsem smlouvy nesměla vidět dřív, než až několik stovek kilometrů daleko, kdy jsem byla nucena je podepsat, abych se mohla vůbec dostat zase zpět domů a teprve poté vše pak řešit opět policejně a soudně - jako v prvním případě.
Podrobně bude taktika tohoto druhého tandemu zlodějů pojednána zase dále.
Prvního případu jsem se dotkla již v různé vydané literatuře - ve ZLOČINECH MEZI OBRAZY bylo doprovázenou mou ilustrací:
Žádné komentáře:
Okomentovat