Paul Signac: Ženy u studny

Reprodukce jednoho ze slavných světových obrazů, která je na tento týden v Kalendáři pro seniory - Paul Signac: Ženy u studny.

Přestože pečlivě aplikovaná pointilistická metoda malby, jejímž byl Signac autorem, působí vznešeně, odlehčeně a čistě, zobrazuje ženy v nelehké každodenní práci, kdy s nádobami musí bůhvíjak daleko chodit ke studni a odtud nosit vodu do svých domácností, které vodou evidentně nebyly vybaveny.

Zobrazené ženy na tom tedy byly ještě hůř než já, která nemusím pro vodu až kamsi ke studni, ale chytám si ji pod okapy do sudů, takže pro ni s kbelíky chodím jen ven k sudům na dešťovou vodu.

Je to jeden z důsledků několikaletého boje se zloději nemovitostí. Středočeská vodovodní a kanalizační se nebaví s nikým, koho nevidí zapsaného v Katastru nemovitostí. Ihned zjistili, že v lednu 2018 se do KN k naší rodinné nemovitosti nechal zapsat někdo jiný a začali komunikovat pouze s nimi, nikoliv se mnou, která jsem byla a dosud jsem jediným obyvatelem. Jenže komunikace byla jednostranná, "noví majitelé" nehodlají samozřejmě nemovitost užívat, je to pro něj jen zdroj peněz, takže nereagovali na vybídnutí k uzavření smluv na dodávku vody a 27.3.2018 SČVAK přijela a utáhla vodu, aniž bych dostala jakoukoliv zprávu a cokoliv tušila.

Má to tady patrně tradici, že fyzicky nemohoucí ženy nemají dodávky vody - jsem vážně nemocný invalida v bezmocnosti. Podobně na sklonku života byla odměněna za reprezentaci Řitky dosud jediná ženská vítězka Velké pardubické Lota Brandisová. Společně se svými dvěma rovněž neprovdanými sestrami, byly vystěhovány ze řiteckého zámku, aby byl volný pro JZD a byly přestěhovány do jakési chatky nad strží, kde v obtížném terénu musely daleko chodit pro vodu.